Názory historiků ohledně původu nugátu nejsou jednotné. Podle některých historie této cukrovinky sahá až do dob starých římských časů. Původně to měl být pokrm z medu, mandlí a vajíček, určený jako oběť bohům. Latinsky se mu říkalo nux gatum – „koláč s oříšky“. Podle francouzských historiků šlo původně o řecký recept, ve kterém se místo mandlí používaly vlašské ořechy, a který se postupně rozšířil i do Francie. Mandle se do receptu měly dostat až v 17. století zásluhou Oliviera ze Serres, který pěstoval mandloně poblíž Montélimaru v jižní Francii. Teprve touto obměnou receptury se vyvinul nugát. Na konci 18. století byla v Montelimaru otevřena první továrna na výrobu nugátu. Výroba se postupně rozrostla a dnes je Montelimar svou nugátovou produkcí proslulý.

V Itálii je známá velmi podobná sladkost pod názvem „torrone“ (ve Španělsku „turrón“), jež má podle všeho arabský původ. První známá zmínka o torrone pochází z roku 1441 z provincie Cremona, kde byla tato sladkost uvedena jako novinka u příležitosti svatby Francesca Sforzy a Blanky Marie z rodu Viscontiů. O španělském turrónu máme konkrétní zprávy až z 16. století – jedná se o recept ze svazku Manual de Mugeres, který obsahuje zkaramelizovaný med, vaječné bílky a opražené oříšky či mandle.
Obě pochoutky mají tvrdou i měkkou variantu, přičemž ona tvrdá se podobá našemu tureckému medu.
Vůbec nejstarší písemná zmínka o této sladkosti pochází údajně z doby mezi roky 1100–1150, kdy Gerard z Cremony přeložil knihu arabského lékaře ze španělské Córdoby nazvanou De medicinis et cibis simplicibus (O lécích a prostých pokrmech), v níž se mimo jiné zmiňuje i o arabském pamlsku zvaném turun.