Po válce byla velká poptávka po čemkoli sladkém – tak vznikl prostor také pro Tatranky. Pan Vilém Škvarlo – člověk, který vynalezl originální technologii jejich výroby – pracoval v Opavii celkem 42 let.

„Už dlouho nebyl na trh uveden nový výrobek, a tak byli všichni vedoucí jednotlivých čokoládoven svoláni do Prahy; zde padl návrh vyrábět oplatku Tatranka,“ říká Vilém Škvarlo.

V té době se Tatranky vyráběly v jediné příchuti, která dodnes zůstává nejprodávanější – lískooříškové. Jejich název vyplynul z původně navrhovaného tvaru oplatky – Tatranky měly vypadat jako vrcholy Tater – jako trojúhelník. Potravinářský výrobek takového tvaru bylo ovšem v té době nesmírně složité balit, proto se od něj upustilo a trojúhelníkový tvar nahradil obdélník.

Tatranky se skládaly ze šesti plátů, mezi které se mazal lískooříškový krém s tím, že na hrany se poté nanášela čokoláda. To byl tehdejší unikát, avšak zároveň i problém. Čokoláda se mazala ručně pomocí prstů a škrabek – výroba byla tedy velice pracná a objemy produkce nízké. Za jednu směnu se v opavském závodě vyrobilo jenom asi 40 kilogramů Tatranek.

Šinky
V roce 1957 odjíždí pan Škvarlo se svou manželkou na krátkou dovolenou do Luhačovic. Volna si zde ale moc neužije – jedna noc v Luhačovicích se totiž stává zásadním mezníkem v historii Tatranek.

„Tak už to mám, můžeme jet domů,“ ohlásí pan Škvarlo manželce. Myšlenkou, která mu nedává spát, jsou kolejničky z mědi ve tvaru trojúhelníku. Po návratu do práce se ukazuje, že je to hledané řešení…

Kolejničky byly technickým prostředkem k přechodu z ručního mazání čokolády na hrany oplatek ke strojovému a následnému zvýšení výroby. Z denní produkce 40 kilogramů se rázem staly téměř 2 tuny, přičemž náklady na výrobu se vůbec nezvýšily. Samotné šinky (jak se kolejničkám říká) stály pouhých padesát korun!

Pan Škvarlo si za svůj vynález vysloužil odměnu 29 tisíc československých korun – na tehdejší dobu velké peníze, ale přesto nesrovnatelné s prostředky, které byly ve výrobě ušetřeny.
Na přelomu let 1959/60 usnadnil produkci Tatranek také přechod od ručního ke strojovému balení.

Vilém Škvarlo se také podílel na vzniku celomáčené Tatranky, která byla na trh uvedena v roce 1960. Posléze se však na tuto variantu zapomnělo – nevyhovovala tehdejším normám na spotřebu surovin. V posledních letech však ČokoTatranky zažívají svůj „comeback“.